Tak trochu snově

23. září 2015 v 18:00 | Bels |  fotografie
Milí jelínci,

zastesklo se mi po životě blogovém a tak jsem se rozhodla, že dám o sobě vědět menším povídáním. Nastává ten zvláštní čas inspirativních procházek studenými dny. Večer se mi nechce spát a ráno zase vylézt z vyhřátého pelíšku. Čtu knížky z knihovny, mám často povídavou a neskutečně se těším. Karma nekarma, doufám, že mi to těšení nic nepokazí. Nepřeji si nic jiného, než prožít letošní podzim ve štěstí a klidu.

Pročpak to? O ten minulý podzim jsem byla zcela ošizena. Křehkostí vztahů, zamotáváním se a tvořením mnoha uzlů. Zaměstnáním tak nemilým, že mi vydrželo pouze přes ten podzim a nijak déle. Často na tu dobu teď myslím. Na jízdu na kole, na vyčerpání a snad ty nejhorší pocity, na krásné počasí, které jsem si mohla užít sotva patnáct minut denně.

Snad tyhle měsíce nebudou si ani vzdáleně podobné.


Sním. Dýchám. Otevřené oči a koutky rtů zvednuté v něžném úsměvu. Naděje a možná i kus naivity, který se mi v sobě stále nedaří ještě tak úplně pohřbít.

Jeden takový týden byl jiný. Jako když si s tím nejdůvěrnějším člověkem povíme své a náhle prozřeme. Vše se tak náhle změní. Chodila jsem spát s rozzářenýma očima, co nechtěly se zavřít. Čas utíkal pomaleji, než kdy předtím.



Nastal víkend, takový, jakých je málo. Páteční nákupy té nejlepší košile a lenochodího trička. Půlnoční usínání v objetí. Atmosféra sobotního rána a následné odpolední procházky do končin, kde jsem byla naposledy jako malá. Tak malá, že si na to nemůžu už vůbec vzpomenout. Popíjení energiťáku na dřevěné lavce u rybníka, pozorování rybářů, jež si krátí odpoledne v chatařské oblasti. Takové malé místo snů pro městské bytaře, kteří by chtěli vypadnout ze stresu všedních dnů, z reality.



Moje oblíbená. (Ta fotka, ne ta košile. I když...) Cesta nám utíkala, na to jaký velký kus cesty jsme prý celkem ušli. Byla jsem překvapena. Nesla jsem si zrcadlovku a přestože snímků nevzniklo nijak moc, vydařily se i takové, které stačily ke spokojenosti nás obou. Hlavní téma bylo Nová profilovka pro Anděla a tak jsme koukali, jaké místo by na focení bylo ideální. Procházeli jsme kolem ramp, které se ukázaly jako nejlepší. I to pozadí má svým způsobem co do sebe.

Moje oblíbená post profilovky sice nevyhrála, ale to vůbec nevadí.



Ona výherkyně. :)

Pak už nás popoháněl hlad veliký. Je to už rok, co jsem Andělovi slíbila pozvání na speciální dobrotu, kterou jsem při jednom tehdejším deštivém večeru ochutnala v přítomnosti tatínka a jeho kolegy. Žebírka na medu. Stála za to hladové čekání. Z jedné porce nakrmili jsme se oba a byla o tolik sladší, než jak si pamatuji, což ovšem vůbec nebylo na škodu.



Pak už následoval směr domů. Po cyklistické stezce. Pamatuju si, jak milý pan Andělský reagoval, když jsem ho tou cestou tahala poprvé. Stezka vede rovnou čarou až do ztracena a když přece jen zajdete za roh, vede stále rovně do ještě větší dáli. Ach ta tíha nekonečnosti! Hráli jsme tehdy slovní fotbal, ať ta cesta rychleji uteče.

Večerní alkoholické opojení. Balkon, písničky z mého YT účtu. Ježíškovský Ice&Fire a dobré zprávy. Hodně velké alkoholické opojení... :)

A vlastně co bylo dál? Jen ten krásný pocit zůstává v mých vzpomínkách. Týden na to byl čistě pracovní, taková ta rutina a těšení se.

Na setkání s Luckou a Danem, na milé posezení V melounovém cukru a na ten nejlepší čokoládovobanánový cheesecake, jaký si vůbec dokážete představit.

A na další andělské setkání, kdy já zase přijela do svých oblíbených krajů. Navštívit Velkou skálu a poslouchat Anděla, jak neumím relaxovat. Ale jó, umím! :) Jen kdybych měla skálu celou pro sebe, to by se odpočívalo a odpočívalo. Ale zovna v ten večer jako by snad každý z okolí zatožil po západu slunce.






Vzpomínky se musejí nějak zachovat. Jsou zapeklité, rády si s námi hrají, rády se nám schovávají a časem utíkají. Kéž bych nenechala tak snadno ovlivnit své nálady a mohla tak častěji psát o tom milém, na co v těch temnějších dnech nedokážu myslet.

Minulý týden byl tak tvořivý a inspirativní. Ale o tom ještě nemůžu naplno mluvit. No přece nezkazím překvápko dušičce zvědavé! :) Stačí, že mám velkou radost, jen na to pomyslím. A těším se, až budu zase zdravější a budu moct dokončit to, co jsem si naplánovala.

Nyní se kulíruji. Díky bohu už přešel stav, kdy jsem v horečkách volala všechny čerty ať si pro mě přijdou, takže už se sešlo dost spokojené nálady a energie na to, abych mohla napsat článek. Ale vyčerpání si vybírá svou daň a já potřebuji být do pátku OK, a tak si jdu hajnout k Teorii a vy se mějte jak chcete. :)

 


Komentáře

1 V. V. | Web | 23. září 2015 v 18:21 | Reagovat

Na té předposldní fotce si chytla perfektní světlo! A jinak přeji klidný podzim :)

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. září 2015 v 19:22 | Reagovat

To byl opravdu nádherný týden a fotky to jenom dosvědčují. Mimochodem ta košile na modelovi se mi opravdu líbí, nosila bych ji taky :D
Hlavně ta příroda vypadá opravdu nádherně...

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 23. září 2015 v 20:07 | Reagovat

Jelínku, to je ale pěkný článek :) příjemný, podzimní, s nádhernými fotkami. Dneska jsem na to myslela, jak moc mám ráda podzim. Není horko a není zima. Ještě svítí sluníčko a všechno je nádherně barevné. Ale taky se mi večer nechce spát a ráno vstávat, tohle je moc zapeklité.

Tak spoustu dalších nádherných týdnů, jo? :) a hlavně zdraví!

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 23. září 2015 v 20:11 | Reagovat

A já si říkám, že píšeš "moje oblíbená" a přitom je na tý foce fešný mladík? :-) Tam spíše patří "můj nejoblíbenější", ne? :-)) To paprskovité sluníčko mezi stromy - je super!

5 Sugr Sugr | E-mail | 23. září 2015 v 20:14 | Reagovat

"Chodila jsem spát s rozzářenýma očima, co nechtěly se zavřít. Čas utíkal pomaleji, než kdy předtím."
Tak tyhle věty mě dostaly! Jsou krááásnééé!

6 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 24. září 2015 v 18:29 | Reagovat

Ty předposlední fotky jsou vážně povedené.

7 Bels Bels | E-mail | Web | 25. září 2015 v 11:45 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Taky bych ji nosila, všude chodím a říkám, jak je skvělá :D A příroda! Bez ní by to nešlo. :3

[3]: Nápodobně! Děkuji za přemilý komentář. :3

[4]: Myslela jsem to tak, jakože "moje oblíbená fotka" :) Ale mladík je taktéž můj oblíbený! :D Děkuji. :3

[5]:

[6]: Děkuji :)

8 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 26. září 2015 v 13:42 | Reagovat

Ňach, však my za tebou zase rádi přijedeme - nebo vlastně ne, ty se máš přijet přece podívat za námi! ♥
Jinak ty lesové fotky, húúú, sluníčko, atmosféra, to je prostě krásné, přesně takovou přírodu nejvíc nadšeně srdíčkuji na we<3it, tak ti sem musím také dát nějaké to srdíčko. Tady je - ♥! :D

9 Bels Bels | E-mail | Web | 29. září 2015 v 12:27 | Reagovat

[8]: ♥ :3 :D

10 Nebohá Nebohá | Web | 30. září 2015 v 18:17 | Reagovat

Ach, Melounový cukr?! Je milé narazit na blog někoho, kdo se tam taky chodí čas od času osladit :)

11 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 4. října 2015 v 0:12 | Reagovat

Krásně se to čte, článek stvořený pro podzim. :-)
Tak doufám, že už je vykurírováno. ;)

12 Bels Bels | E-mail | Web | 15. října 2015 v 14:38 | Reagovat

[10]: Vždy mě tak potěší, když jednu z mých nej kaváren navštěvuje rád i někdo další! ♥

[11]: Teď už snad ano! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama