Sarkastická mrcha

5. července 2015 v 16:39 | Bels |  zápisník
Můj milý bložínku,

snad nežiješ (ehm, nevisí tvůj život na vlásku) v domnění, že jsem se na tebe vykašlala. Neměl bys. Znáš dobře ten můj postoj k psaní zbytečných článků a tak víš, že raději mlčím, když nemám co říct nebo napsat. Že se snažím zvolit ta správná slova ve správnou chvíli. A taky mi občas něco vezme vítr z plachet, nebo spíš slova z úst. Ach ta životní zákoutí, pomyslná mořská hladina nás odnáší všemi směry.


Duben pro mě neskončil dobře. Byla jsem vylita z práce, která mi šla a ve které jsem byla docela spokojená. Byla jsem prostě navíc. Zavazela jsem, potřebovali zaměstnat někoho jiného, jak mi posléze došlo. A tak si to ke konci měsíce na mé pracoviště napochodovala paní zaměstnavatelka a našla si důvody, skrz které bude nejlepší se mnou spolupráci ukončit. Pěkně si to vymazlila, ledacos si vylepšila a něco si úplně vycucala z prstu. Už předtím jsem věděla od kolegů, že taková je, a tak by člověk čekal, že mě to tak nepoloží. Pravdou je, že moje citlivá povaha dost špatně snáší hrubé jednání od cizího člověka a o to víc nespravedlnost.
Tak to byl asi takový hlavní důvod, proč mě opustila chuť psát. Prostě to nešlo, nemohla jsem pokračovat ve psaní zážitků a tohle jen tak přejít, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem to skutečně přešla.

Květen. Ty dny mám v jakési mlze. Vím, že jsem se dala na jakousi zdravější životosprávu, hýbala se a insprovala se ohledně zdravých potravin, dobíjela baterky. Přehodnotila jsem své rozhodnutí odrůst si z vlasů červenou. Nechala jsem si ji tam vpatlat zase, protože bez jiné barvy to už asi nejsem já. Taky jsem po letech navštívila Lednicko-valtický areál.


To jsem se tak domluvila s Klér, že přijede na pár dní na návštěvu. A protože Jižní Moravu nezná, dohodly jsme se, že si uděláme výlet za nějakou tou naší typickou turistickou zajímavostí.
Zvolily jsme skvělý den. Bylo zataženo a fotky mi moc pěkně nevyšly, ale jinak bylo počasí na výlet jako dělané. (Následující dny pršelo.) V zámku jsme si prošly dvě prohlídkové trasy. První, reprezentační sály v přízemí. A druhou, knížecí apartmány v prvním poschodí.
Následně jsme se vydaly procházkou parkem k Minaretu, během které jsme předběhly partu několika důchodců, kteří si nebyli jisti, kudy jít, a tak šli za námi. Minaret jsme našly snadno, vystoupit až nahoru až tak úplně snadné nebylo, ale nejsme žádný máčky. Za ten zážitek to určitě stojí. A pozdější odměna v občerstvení pod Minaretem byla taky fajn. :D No a pak zase ti důchodci, kteři šli kolem a loučili se s námi s přáním dobré chuti a pěkného dne, ti vážně dokázali zlepšit náladu. Fak mě dokáže potěšit pohled na spokojeného starého člověka, nevídám to moc často.
Od rozhledny jsme se daly přepravit lodičkou (Mimochodem pěkně drahou lodičkou, ale na výletě na peníze nehleď a užívej!) k Janovu hradu. Ten byl pro mě malým zklamáním, v mých vzpomínkách byl trochu zajímavější, ale když už je člověk v areálu, určitě stojí za návštěvu. Cesta nazpět byla nesmírně zvláštní. Prostě jsme šly, šly a šly a já měla za to, že jsme se musely ztratit, protože ty luky a háje vůbec nepředpovídaly blízkou civilizaci! Nicméně došly jsme a ve zdraví se dopravily i domů. Utahané, ale spokojené.

V červnu se mi naskytla možnost brigády. Sbírání jahod! Představa horoucího pekla, do které by nešel kdejaký otrlec. Aspoň takhle mi to vždycky přišlo. Ale ve skutečnosti to není tak zlé, tedy dle mých zkušeností s různými pracemi a brigádami, dle mé nekomunikativní povahy. Pro duši to byl hotový balzám. Nemuset jednat s lidmi, být tam jen tak sama za sebe a se sluchátky v uších sbírat a zabývat se svým vlastním já a svými myšlenkami.
Tělesná schránka z toho ale moc odvařená nebyla, obzvláště po prvních dvou dnech, kdy jsem si stihla připálit uši a záda. Jahodová plantáž, kde jsem těch několik týdnů trávila svůj čas, se nachází na území firmy, kde pracuje můj táta, tudíž jsem se vždy po práci doplazila k němu na budovu a poté se vezla domů na sedadle spolujezdce. Díky všem bohům! První den se tatík divil, že vypadám podezřele dobře, že čekal, jak dorazím celá upachtěná a s rudnoucím obličejem. Musím říct, že jsem se cítila opravdu děsně, ale hřálo mě tedy u srdce, že tak, jak jsem se cítila, jsem aspoň nevypadala! :D Následující dny to ale bylo lepší. Počasí mi přálo, krutá vedra nahradilo zatažené počasí a mírný větřík. K posledním dnům bylo milé chladno nahrazeno až nemilým chladnem. :D

Mimo práci jsem v červnu zažila i nějaké ty příjemnější akce. Za zmínku v první řadě stoji brněnský Diamond Race 2015, odstartování milionářského závodu luxusních aut. Tam jsem po nějaké době provětrala zrcadlovku - a že bylo co fotit! Ohledně aut jsem spíš neznalec, ale pohled na pěkná rychlá auta, to si nenechám ujít. třeba takové Lamborghini, mmm...


Hned dva dny po Diamond Race jsme se s Andělem vypravili na brněnské výstaviště, kde se konala Android RoadShow. Tam jsem moc nefotila, člověk si spíš užíval všechny ty technické vymoženosti. Osahával si nové telefony a tablety a chytré brýle (přes které mi tak úplně nešlo koukat, tedy není to asi zatím nic, co bych nutně potřebovala doma), zkoušel létat s dronem a nechal se trochu postrašit krátkým filmem přes virtuální realitu. (Což se mi pro změnu líbilo hrozně moc!) Taky jsme si střihli pár přednášek, například právě o té virtuální realitě, nebo taky o MADFINGER Games, což mě dost navnadilo si nějakou tu hru stáhnout.

Červen se nakonec překlenul do července a já mezitím začala brigádu jinou. Za lepších podmínek, za lepší peníze a svým způsobem i mnohem méně náročnou a přesto ne o moc lepší. Jak jsem psala o jahodárně, tam se člověk nemusel s nikým bavit a s nikým nic řešit, na nikoho spoléhat a nikdo od něj nic nečekal. Kromě těch jahod teda. Tady jde zase o tu spolupráci s ostatními kolegy a mě se už snad po milionté potvrdilo, že kolektivní činnosti mě prostě dělají nešťastnou. A hloupé, netolerantní a bezohledné osoby rovněž. Nicméně za těch pár dnů by bylo špatné si dělat konečný úsudek, ono se to třeba nakonec nějak poddá.

Co se týče názvu, inu se sarkasmem jsme byli jedna ruka, co si já pamatuju. Asi nějaká obrana před okolním světem, nebo způsob, jak zůstat nad věcí. V poslední době ale nějak častěji slýchávám věty typu: "Ty jsi ale sarkastická mrcha!" Nebo "Nebuď sarkastická!" a k tomu dodatek, jak odporná vlastnost to je. Já to spíš považuju spíš za svůj pochybný způsob humoru, ačkoliv se asi nemůžu zlobit na druhé, že se jim to moc nelíbí. Každopádně by mě zajímalo, jak to mají druzí lidé. Jak vnímáš sarkasmus ty?
 


Komentáře

1 Ang Ang | Web | 5. července 2015 v 18:02 | Reagovat

pořád mě překvapuje, že jsou lidi, co sarkasmus čistě jako humor nevnímají.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. července 2015 v 18:56 | Reagovat

Taky často používám sarkasmus.. ale musím si dávat pozor, že starší lidé ho většinou nechápou :D Pro ně to znamená prostě drzost, že neříkám věci na pravou míru... Ale pro mě to je prostě druh humoru, stejně jako černý humor :)

A člověk se má smát :)

Jinak já sbírala jahody v kuse čtyři hodiny a myslela jsem, že večer z těch bolavých zad asi umřu :D

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. července 2015 v 19:43 | Reagovat

Nádherně napsané, sarkasmus je pro mě téměř přirozený a mrzí mě, že ho ostatní lidé zejména v mém okolí příliš nepobírají, ale co jsem se doslechla, je tomu tak všude, což je škoda. Mimochodem máš skvěle sladěné stránky. :)

4 Zdebra Zdebra | Web | 5. července 2015 v 22:06 | Reagovat

To člověka "potěší", když se ho někdo zbaví.
Do Lednice bych se někdy chtěla podívat, ještě jsem tam nebyla. Nevím, kam si udělat výlet dřív.
Ten sběr jahod by byl i pro mě relax, pokud by nebylo horko.

5 stuprum stuprum | Web | 5. července 2015 v 23:38 | Reagovat

Proč být sarkastická, když můžeš být rovnou zlá. :D

6 Myšák Myšák | Web | 6. července 2015 v 11:04 | Reagovat

Když není moc arogantní, tak ho nevnímám. Jinak já sama jej použít neumím.

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. července 2015 v 16:04 | Reagovat

Tak nespravedlnost snáší špatně i povahy, které jen tak něco nerozhází. Ale ber to tak, že na každou svini se někde vaří voda a odešla jsi možná dřív než by ti udělala na pracovišti peklo.
Hlavní je, že se výlet vydařil a vůbec, vidět někde nějakého spokojeného člověka je dnes vzácností. Všichni mají problémy takové až je to znatelné.
Brigáda jahod nezní špatně a možná to i zkusím.
V každém kolektivu se najde nějaký bídák, držím palce.
Sarkasmus? Já myslím, že je super ;) je fajn, když si lidi uvědomí, že s tebou nemůžou zacházet jako s hadrem a k tomu právě dopomáhá sarkasmus.

8 Bels Bels | E-mail | Web | 6. července 2015 v 16:30 | Reagovat

[7]: To by se možná stát mohlo, nevídala jsem ji často, zato každé setkání byl zážitek. :)
Jahody určitě třeba za rok zkus, pokud nenajdeš jinou brigádu a někde v okolí nějaké to políčko je, každá koruna navíc se hodí. :)
No což o to, hlupáci kolikrát stejně nic nepochopí. :)

[6]: Možná že neumět používat sarkasmus, lidé by mě měli podstatně radši. :D

[5]: Hranice mezi těmito vlastnostmi bývá hodně tenká, to je pravda. :D

[4]: V Lednici je krásně. :) A ty jahody... Při vedru je to opravdu peklo na zemi, ale pokud ti léto jako takové nevadí stejně jako mě, určitě se to dá zvládnout. :D

[3]: Děkuji. :)

[2]:[1]: Když prohlásím nějakou sarkastickou poznámku, většinou se nezačnu hned smát, většinou se rozesměju až po reakci druhého člověka a proto je to kolikrát možná nepochopeno. :)

9 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 7. července 2015 v 10:53 | Reagovat

Moc se mi líbí tvůj postoj "když nevím, co psát, tak nepíšu". Je to rozhodně lepší, než zveřejňovat tisíce kravin :-)
S tou prací mi to je líto. Někdy to holt nejde jinak. Aspoň že se naskytla brigáda. Ale já teda na sběr jahod zatím slyšela samou kritiku.

V Lednicko-valtickém areálu jsem byla jen jednou jako malá. Je to pro mě dosti daleká cesta.

Co se týče toho sarkasmu, občas jsem sarkastická v rozhovorech s mou drahou polovičkou a moc se mu to teda nezamlouvá... :D

10 m. m. | E-mail | Web | 7. července 2015 v 19:40 | Reagovat

Pro mě je sarkasmus zcela základní složkou vyjadřování a humoru. Když se nad tím zamyslím, většinou se snad ani jinak než sarkasticky vyjadřovat neumím, protože na to ale prostě slyší nejvíc lidí. Když narazím na někoho, kdo na tohle buňky nemá a nechápe, o co se snažím, tak vím, že si s tím člověkem nikdy nebudu mít co říct. Jeden by řekl, že zrovna náš národ v tom bude mistrem, už proto, že při naší historii a současné podobě a "funkčnosti" státu se snad bez vloh pro sarkasmus a ironii ani nedá existovat, ne? :D

11 Two El Two El | E-mail | 12. července 2015 v 19:36 | Reagovat

Sarkasmus může být jistou úrovní obrany sebe samého před světem i druhými. Jako obraný prostředek je to ideální a nádherná věc, když si chce člověk zachovat chladnou tvář a přitom odvětit a položit na zadek druhého elegantně a s noblesou. Je však snadno použitelný i jako zbraň proti lidem. Není nic účinnějšího, než lidem vyčítat jejich chyby a přešlapy pomocí sarkasmu, o to víc, když to člověk dělá pořád a opakovaně. V rukou člověka co sním neumí zacházet na úrovni se tak může stát i zbraní, s jejíž pomocí může ztrácet blízkého člověka aniž by si to zároveň uvědomoval/a.

12 Bels Bels | E-mail | Web | 12. července 2015 v 20:25 | Reagovat

[9]: Taky si myslím :) Občas je vážně blbé, když mám hodně psavou, ae vše podstatné už jsem napsala :D Ale snažím se psát prostě ty zajímavější věci... i když si nejsem jistá, jak moc se mi to daří :D
Je to samá kritika, holt to není postávání někde v chládku, ale opravdu makačka. Ale rozhodně jsou i horší práce ;)

[10]: Tak tohle bylo perfektně řečeno. :)

13 Bels Bels | E-mail | Web | 12. července 2015 v 20:43 | Reagovat

[11]: A co když už jsi toho člověka ztratil? Pak už je sarkasmus to jediné, co máš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama