Červenec 2015

Jeden den v ráji II.

27. července 2015 v 18:00 | Bels |  fotografie
Můj milý bložínku,

přicházím s druhou a taky závěrečnou várkou fotografií z Pálavy. (Tu první návštěvník nalezne zde.) Tak abych nezdržovala, navazuji tam, kde jsem přestala. :)

Co jste (ne)potřebovali vědět o mém blogu

23. července 2015 v 17:30 | Bels |  dotazníky a tagy
Můj milý čtenáři,

to léto na mě nemá moc milý dopad. Hledám všechny možné způsoby, jak tomu uniknout, schovávám se ve své kobce a nechávám na sebe foukat neexistující vzduch pomocí lopatek svého nového ventilátoru. Moje dušička je na tom o to hůř, že se mezi čtyřmi stěnami ukrývám i z jiných důvodů, než je vedro. No a protože se mi o tom zase ani za mák nechce mluvit, přicházím s článkem z trošku jiného soudku. Takzvaným dotazníkem, nebo-li tagem.

Dotazník jsem ukradla na blogu Iris. Snad se nezlobí. Téma mě okamžitě zaujalo, o to víc, když jsem po krátké úvaze došla k závěru, že nejspíš nic takového na Clamoru nemám. Přitom při jakékoliv příležitosti, která se naskytne, třeba při čtení rozhovorů s jinými blogery, šrotuje mi v hlavě, kdy jsem vlastně s blogováním začala a kolik jsem to už měla blogů a jak to vlastně s tím blogováním mám...

Jistá si již nejsem téměř ničím, ale pojďme se zamyslet.

Parazit

19. července 2015 v 13:01 | Bels |  zápisník
Já.

Sbalit se a vypadnout
jednou pro vždy,
nechat vše za sebou,
zbořit mosty.

Zpřetrhat vazby,
ukončit hádky,
překonat chmury
z absece lásky.

Soužení utnout,
nastřádat síly,
překonat úzkost,
vytvořit domov.

Ona.

Vyhodit na ulici,
konečně oddychnout si,
už žádní paraziti,
jen já a mí pomocníci:
rum se slivovicí.

Neumím to.

Jeden den v ráji

17. července 2015 v 18:00 | Bels |  fotografie
Můj milý bložínku,

před několika dny mé doupě opět navštívila Klér. Aby jsme nezahálely a udělaly pro své tělo i mysl něco pěkného, naplánovaly jsme si další výlet po místních krásách. Tentokrát jsme si vybraly Pálavu.
Ačkoliv nebydlím moc kilometrů od tohoto vápencového pohoří, s mírným studem musím přiznat, že jsem tyhle vrchy údajně zdolala jen jednou a to ještě ve velice dávné minulosti. Myslím, že tak v osmi letech to mohlo být. Kdybych si něco pamatovala, pravděpodobně by mě to na Pálavu hnalo mnohem dřív. Doopravdy jsem totiž nevěděla, o co přicházím.

Sarkastická mrcha

5. července 2015 v 16:39 | Bels |  zápisník
Můj milý bložínku,

snad nežiješ (ehm, nevisí tvůj život na vlásku) v domnění, že jsem se na tebe vykašlala. Neměl bys. Znáš dobře ten můj postoj k psaní zbytečných článků a tak víš, že raději mlčím, když nemám co říct nebo napsat. Že se snažím zvolit ta správná slova ve správnou chvíli. A taky mi občas něco vezme vítr z plachet, nebo spíš slova z úst. Ach ta životní zákoutí, pomyslná mořská hladina nás odnáší všemi směry.