Jako jeden dlouhý špatný vtip

29. listopadu 2014 v 15:30 | Bels |  zápisník
Potřebuju nový diář. Místo, kam si zase v dalším roce budu moct psát důležité dny, šťastné momenty. Odpracované hodiny a další ztracené minuty naděje. Seznamy, bez nichž nemůžu existovat. Důležité objevy v dalším prokletém roce o kterém nevím, jak mám proboha přežít. 2015. (Mimochodem, líbil by se mi nějaký pěkný praktický hipstro Moleskine.)

Potřebuju si koupit Kinder vejce a na Nový rok ho rozbalit, během dvou minut si nechat rozpustit na jazyku tu trochu jedlého štěstí a ze žluté krabičky vytáhnout svou věštbu. Doufat, že řekne něco pozitivního. Ne jako ta minulá. Letos jsem asi začala být příšerně pověrčivá. Všímala jsem si snad každého pochybného znamení, každé předzvěsti něčeho špatného a ke své lítosti o nějakou dobu později zaznamenávala vše špatné, co se letos v tom mém životě dělo.

Potřebuju někoho. Kdo by mi ukázal cestu, po které dál jít. Cestu pryč, cestu k nějakým zásadním změnám, díky kterým bude zase všechno fajn. Potřebuju někoho, kdo mě v tom nenechá už nikdy samotnou. Nebo někoho, kdo mě naučí existovat sama se sebou.

Včera jsem byla hrozně sama, když jsem šla přes náměstí Svobody. Začaly trhy. Vánoční. Vánoce? To jako vážně? Bylo (a je) mi z toho neuvěřitelné smutno. Ze samoty. Z toho, že z Vánočních trhů jsem ani na moment neucítila kouzlo Vánoc. Z těch předražených nesmyslů, které se tam prodávají a které lidi kupují, aniž by to vůbec někdo v celým vesmíru potřeboval. (Oni si tím aspoň dělají nějakým způsobem radost, ale co teď máš zrovna ze života ty?) Z bramboráků, které strašně moc miluji, ale tyhlety přemaštěné se prostě nedají bez následného žaludečního kolapsu sníst. Z trdelníku za 50,-, kterého mají jen přesně jeden druh (všechny příchutě smíchané dohromady), asi proto, že je to tak jednodušší. No a taky z toho, že mi umřela sluchátka a já tak neměla šanci před tím vším utéct.

Kdybych měla ráda Narnii, okamžitě balím kufr a lezu do skříně.
 


Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 16:54 | Reagovat

Moc pěkný článek ;) Ten diář si koupím také..

2 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 17:34 | Reagovat

Mně už během pěti let také umírají už druhá sluchátka. Zatím jedou, ale je to jenom otázka času:-).

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 18:14 | Reagovat

Není nad kvalitní bramborák...

4 m. m. | Web | 29. listopadu 2014 v 19:46 | Reagovat

Bramboráky jsme měli zrovna dneska - to byly moje letošní Vánoce! :)

Když je člověk najednou po nějaký době sám, tak je všechno na hovno. Vždycky si zvyknu, že se o všechno mám s kým dělit, a když ten někdo najednou neni, tak mám pocit, že když nemám věci s kým sdílet, tak se vůbec nedějou. Nakonec si vždycky ale nějak vzpomenu, že dřív jsem taky byla jen já a bylo to fajn. Každá krize je příležitost. Zažila jsem Vánoce, kdy jsem měla hrozně blbej pocit, že se věnuju přítelovi a kašlu na rodinu. Letos si užívám, že jsem doma, o to víc, že vím, že po Novém roce to zase na dlouhou dobu zmizí a já zase budu daleko.

Každopádně si myslím, že trhy nejsou moc dobrý místo k chytání atmosféry. To už radši blogosféru, pinterest a filmy s vánoční tématikou. Tyhlety svatostánky konzumu jsou spíš přesnej opak a je to vlastně ztělesnění všeho, o čem by Vánoce bejt neměly. Já letos celkem zvysoka seru na dárky a už dost agresivně se to snažím vysvětlit i svojí rodině, aby konečně pochopili, že to má bejt o něčem jinym a že od nich nic nechci. Mně stačí k atmošce barevný světýlka, vůzný vánoční vůně, pečení cukroví a stromeček. A fakt nemusim ani mít nic pod nim. Je to prostě jen o tom užívání si všeho, co je na Vánocích pěknýho, a naprostym kašlání na všechno na nich, co mě stresuje. Nejhorší bylo Palladium, to jsem myslela, že zhebnu, a to přitom ty největší nakupovací vlny ještě ani nezačaly. Fuj je to :P Na trhy chodím jen čuchat a případně si koupit svařák a chodit s nim po lehce zasněžený Praze - když dá UCho, že něco napadne :)

5 stuprum stuprum | Web | 29. listopadu 2014 v 22:03 | Reagovat

Na Kanárech se taky dobře žije. :D

6 Elsa Sionis Elsa Sionis | Web | 29. listopadu 2014 v 22:28 | Reagovat

Já poslední měsíce na většinu věcí co by ve mě mohly vyvolávat něco takového praktikuji mojí oblíbenou netečnost a ignoraci a celkem to vychází. Ale včera jsem viděla tohle video - http://www.novinky.cz/koktejl/354879-slevy-v-obchodech-dohnaly-lidi-k-silenstvi-chovali-se-jako-zvirata.html - a zase se mi udělalo na nějakou chvíli taky dost smutno. Co s tím ale uděláme, nic. Stačí být jinej a víc s tím nezmůžeš.

7 un. un. | Web | 1. prosince 2014 v 17:47 | Reagovat

Skvělý článek :)

8 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 1. prosince 2014 v 19:39 | Reagovat

Ta myšlenka s kidervajíčkem, húúúúúúú, to se mi líbí, to zní jako velká krása!

9 Bels Bels | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 20:40 | Reagovat

[1]: Já používám každý rok, mnohem lepší, než nějaké kalendáře a deníky :3 :D

[2]: Pěti let? To ti vydrží docela dlouho, mě většinou opustí už tak během roku. Tyhlety jsem měla už přes dva roky, dovila jsem se, že s nimi ještě nebyl problém a pak.. hle!

[3]: No ten bych si dala hned.. :D

[4]: Já bych si ty bramboráky dala klidně teď ale ty dobré, domácí :D

Právě, zvyknout si dělit se o své nápady a poznámky a o všechno, co vlastně prožíváš, jen s jedním člověkem je hrozně na nic. Pak tu není a zbývá po něm hrozné prázdno. Já nevím, letos ty Vánoce asi vyřeším pracovně, pokud se zadaří. Máma Vánoce stejně nemá ráda a tak u nás nikdy nebývají nic moc a pokud budu z velké části pracovat, bude to asi o něco snesitelnější. Zabiju tak čas a tím nebudu plýtvat na zlé myšlenky. :)

V neděli jsem těm trhům dala druhou šanci. V práci jsem byla puštěna dřív, protože vůbec nebyli lidi a naši akorát do Brna přijeli, že si udělají výlet. A tak jsem se přidala, dala si nějaký ten voňavý alkohol, snědla otci půlku klobásy a shledala trhy nezajímavými. Doma je prostě lépe, když je člověk trochu dobře naladěn. Dnes tu od odpoledne pálím vonný svíčky a svítí mi tu vánoční světýlka a i když se nijak vánočně necítím, je mi prostě fajn.
Co se dárků týče, už pomalu nakupuji pro druhé, ale sama za sebe taky nic nepožaduji. Co potřebuji si koupím sama. Leda tak lístek na Enter Shikari do Prahy by mi udělal radost, ale ten mi nejspíš nikdo nedá :D
Vánoce o dárcích nejsou, jsou o té atmosféře, o chvíli klidu, rodině, zábavě, prskavkách a troše cukroví. Škoda, že si to víc lidí neuvědomuje.

[5]: Trošku mi ulítla pointa? :D

[6]: Už název toho článku mi stačil, lidé jsou prostě neskuteční.

[7]: Díky, ale proč je tak skvělý?

[8]: Ňach, jdeš do toho taky?? :3

10 theworldisugly theworldisugly | Web | 1. prosince 2014 v 20:55 | Reagovat

Nový diář, nový rok - další naděje na nové začátky. Na lepší život. Pamatuji si sebe ke konci roku 2013, kdy jsem si říkala, jak moc ta čtrnáctka na konci vypadá dobře a že všechno může být úplně jiné, když budu chtít. Teď, když se tak vidím sedět u toho počítače, bez hřejivého pocitu lidské přítomnosti, po kterém momentálně dosti toužím, je mi z toho smutno.

11 Bels Bels | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 21:29 | Reagovat

[10]: Absolutně mi mluvíš z duše. Tenhle rok stál hrozně za hovno a nevím, jestli je dobré si držet naději, že ten další bude lepší. A to je 2015 taky docela pěkné číslo.

12 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 16:51 | Reagovat

[9]: Zkusím to také a uvidím, jak to dopadne ;)

13 Zdebra Zdebra | Web | 10. prosince 2014 v 20:03 | Reagovat

Hm, kinder vajíčka jsem si v poslední době koupila 3, ale v žádném nebyla žádná starší figurka, jak slibují v reklamě a na obrázku. :(
Ty přemaštěné bramboráky mi moc nechutnají. Jednou jsem si dala jeden ve Vyškově, a oni mi snad dali ten nejmastnější, co měli.
Sluchátka (k mobilu) mám taky rozbité, už rok a půl a ne a ne si koupit další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama