Dušička

4. srpna 2014 v 18:31 | Bels |  zápisník
Co byste měli vědět? V první řadě neodmyslitelný fakt, že napsat tenhle článek je pro mě ukrutný boj. Pročpak? To já jen, že jsem si odvykla jakkoliv se charakterizovat. Možná sama ještě nevím, kým doopravdy jsem, a mám jen matnou a vzdálenou představu, kým bych být chtěla.

Abych se tedy nějak představila. Mé zapeklité začátky v blogosféře se točí někde kolem roku 2008. Nedlouho poté si vybírám stálý pseudonym Bels s různými doprovodnými přízvisky, jež dnes už nejsou nijak podstatné.
Kouzlo blogování jsem pochopila v průběhu psaní svého předešlého blogu, jenž nyní odpočívá na virtuálním pohřebišti. Tehdy mi došlo, jak zbytečné je zakládat co dva měsíce nový blog a jak milé je občasné hrabání se v přibývajícím archivu, neustálé opravování a vylepšování aktuálního blogu a zapojování se do blogové komunity. Stejně jsem nakonec jednoho zimního dne došla k rozhodnutí, že bude lepší začít od začátku. Začátkem února 2011 tedy vznikl můj milovaný Clamor, Útočiště ztracené mysli, na němž se právě nacházíte.

Co se týče mojí osobnosti, nesympatizuji tak úplně se štítky, ale každý jich pár má -> Jsem blogerka, milovnice zvířat, kavárenský povaleč, ciderová princezna, sběratelka zážitků a sarkastická mrcha. Například.

Jsem příležitostný čtenář všeho od knih různého žánru, přes oblíbené blogy až po etikety na petláhvích. Mám velice kladý vztah k jídlu a taky ne tak úplně kladný, ale ani vyloženě záporný vztah ke sportu. Hrozně ráda spím. Občas vezmu do ruky tužku či štětec, mnohem častěji mi ale do rukou padne zrcadlovka.
Ráda výletuju, ať už je to prostá procházka do přírody či několikahodinový výšlap do lesů, nebo kulturní zážitek v podobě návštěvy měst, muzeí, hradů a zámků či jiných. Já prostě ráda zážitky a jejich dokumentaci.

Jsem romantička, ráda přemýšlím a unikám do cizích světů, ráda hledám radosti v drobnostech, i když ne vždy se mi to daří. Jsem uzavřená bytůstka, která si těžce hledá cestu k lidem, zato je věrná až za hrob a pro své blízké by skočila do ohně. Nenávidím lži a podvody, šikanu a násilí. Dávám přednost práci samostatně, než práci v kolektivu. Jsem introvert se sklony k misantropii.

Mám ráda rituály a nemám ráda nečekané změny. Mám ráda jistotu a příčí se mi nespolehlivost. Miluji podzim a nemám ráda zimu ani léto. Nevadí mi déšť ani slunce. Mám raději levnou drobnost či ruční práci, než drahý dárek. Raději si vezmu letní šaty než džíny, ale taky raději tenisky, než boty na podpatku. Lepší je ticho, než řev. A radši si dám víno, než pivo.

Ještě něco? Komentáře k dispozici. :)



 


Komentáře

1 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 18:53 | Reagovat

Milá Bels, docela dost toho máme společného, až na příležitostného čtenáře. A souhlasím, že lepší než pivo je víno, ačkoliv takový cider... I když jak říká Míla Linc: "V nouzi poznáš Kozla."

2 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 18:54 | Reagovat

Po přečtení případně smazat:

P.S. Článek je velmi milý, akorát ti uteklo v první větě "by jste". Věřím, že je to překlep.

3 Bels Bels | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 19:11 | Reagovat

[1]: Bylo mi blbé tam nechat, že jsem prostě čtenář, protože ačkoliv čtu celkem často, rozhodně mnohem mnohem míň než dřív. :D Cider, to je něco, čemu jsem naprosto podlehla. A víno si ještě pořád oťukávám a rozhodně v něm nejsem zběhlá, ale rozhodně mu dávám přednost před pivem... což je něco, co se u mě v posledních letech docela změnilo. :D

4 Bels Bels | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 19:12 | Reagovat

[2]: A děkuji za upozornění, člověka občas docela vyděsí, co je schopný s klidem napsat a přehlédnout.

5 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 19:38 | Reagovat

[3]: A kdeže to studuješ? Já třeba zase čtu čím dál víc, čím déle jsem na VŠ na češtině a historii :D

Za upozornění netřeba děkovat, dokonce jsem se obávala, abych se tě nějak nedotkla. Ano, i mistr tesař se někdy utne, co teprve učeň. Že? :D

6 Bels Bels | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 20:07 | Reagovat

[5]: No já už jsem bohužel ten člověk, co si ve slabé chvilce (převážně v papírnictví) říká: "Kéž bych ještě chodila do školy..." :D No a přestože v práci s psaným textem do kontaktu bohužel nepřijdu, jsem ráda, když přečtu pár stran před spaním, nebo třeba při cestě vlakem. Na střední ty knížky jely jedna za druhou, na základce taky. Teď vzít knížku jen tak přes den, do deseti minut jsem tuhá. :( :D

Jsi šťastná osoba, znám případy, které to mají přesně naopak. :D

Ono asi celkem oprávněně, hodně to vidím na facebooku, člověk někoho opraví a lidé se na něj sletí jak vosy. Já prostě vim, že ta čeština dokonalá není, všímám si, že už třeba i zapomínám a dělám chyby tam, kde jsem je dřív nedělala. To už se člověk chytá za hlavu! :D Ale tak takhle mám možnost to opravit, sama bych si toho třeba všimla až za hooodně dlouho. :)

7 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 21:07 | Reagovat

[6]: Jsem ráda, že to tak bereš.

Přesně naopak? Jakože jsou na VŠ a o knížku nezavadí vůbec?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama