Srpen 2014

If you want to be happy...

24. srpna 2014 v 18:30 | Bels |  tvoření
then be.

Myslela jsem, že už nikdy nezačnu zase malovat. Tedy ne, že bych se o to nesnažila. Ale co jsem odmaturovala, jako by veškerý zájem opadl a s ním se ztratil i ten miniaturní kousek talentu, který jsem měla. Pak najednou ta chuť byla, ale ty skvosty, které jsem vytvářela... většinou vše končilo roztrhané a pomuchlané v koši. A ve mě se jen mísil vztek s pocitem naprosté neschopnosti.

Uvědomila jsem si, že jsem vše zapomněla. Že jsem zase na absolutním začátku a že pokud se k tomu chci třeba zase trošku začít vracet, že potřebuji čas a trpělivost. A motivaci. Motivace byla. ,,Chci, abys mi taky něco nakreslila." ,,Dobře, pokusím se..." Čas, trpělivost a hlavně vědomí, že i začít od něčeho úplně jednoduchého bohatě stačí, se také našli. A láska, bez ní by tohle květnové minidílko vůbec nevzniklo.

Knižní dotazník 1/3

18. srpna 2014 v 18:32 | Bels |  dotazníky a tagy
Zdravím,

dnes tu mám dvě věci. Ještě než se budeme věnovat Knižnímu dotazníku, nebo spíš jeho první části, mám pár slov ohledně blogu. Nebo spíš jeho designu. Před pár měsíci jsem přemýšlela nad tím, že na nějakou dobu nenápadně vypluji z blogerské komunity a můj blog bude nadále hnít beze změn. Bůh ví do kdy. To se naštěstí nestalo, já chytla slinu zase tvořit, fotit, nebo spíš mimo to i nějaké fotky zveřejňovat, zase se podělit o nějakou tu svou myšlenku, no však to znáte. Ta tu dobu, co jsem sem nepřispívala, se zase pár věcí změnilo a já si uvědomila, že některé věci musím změnit sama u sebe. No a kdo mě zná, tak ví, že jakmile někde nějaká ta změna proběhne, tak jdu a měním profilovku na FB a taky design tohoto blogu. :D
Tímto chci moc poděkovat Desíkovi, který mi pomohl zrealizovat mou představu snivého, barevného, ale přesto jednoduchého, příjemného designu a postaral se, aby to tu bylo zase krásné. Vlastně už podruhé, vzpomínáte? Snad se vám tu líbí stejně, jako mě a teď už dál, k onomu dotazníku...

Nevím, zda je správné se doslovně řadit mezi knihomoly, protože jsem vždycky četla velice ráda, ale nedostanu se k tomu bohužel zase tak často, jak by se mi líbilo. Knihy ale rozhodně patří do mého života, ba dokonce v něm zabírají hodně místa. Patří k mým největším zálibám a ráda si pomaličku rozšiřuji svoji knihovničku. Ok, tak jo, nemám sice nos rozedřený do krve jak Hermiona, ale asi se za takového menšího knihomolka můžu pokládat. :)

Na vlastní recenze si zatím netroufnu a ani nevím, jestli by tu měly nějaký smysl. Aby knihy dostaly nějaký prostor zde na blogu, vypůjčila jsem si z blogu Lúmenn tento dotazník. A aby z toho nebyl moc dlouhý a nudný článek, dovolila jsem si otázky rozdělit do tří částí. Jde se na to:

Slzy

8. srpna 2014 v 13:45 | Bels |  fotografie
Nijak se netajím tím, že v období léta obzvláště miluji deštivé počasí. Vedro na chvíli vystřídá chladný vzduch a studené kapky vody zvlaží naši rozehřátou kůži. Příroda se napije a vše se rázem rozjasní, zezelená, nachytá nové syté barvy. Slunce je schované za temnými oblaky a naše oči vidí jasněji. Miluju déšť, protože můžu na chvíli přerušit činnost a jen tak se dívat, přemýšlet.

Když je mi smutno, nic neodráží lépe moji náladu. Nic neumí lépe schovat mé vlastní slzy. Déšť přijde a ochrání mě před vším, před všemi pohledy a otázkami. Obejme mě, nasadí mi mokrou masku a nikdo nic nepozná. Je to můj přítel.

A dodává mi naději.

Dušička

4. srpna 2014 v 18:31 | Bels |  zápisník
Co byste měli vědět? V první řadě neodmyslitelný fakt, že napsat tenhle článek je pro mě ukrutný boj. Pročpak? To já jen, že jsem si odvykla jakkoliv se charakterizovat. Možná sama ještě nevím, kým doopravdy jsem, a mám jen matnou a vzdálenou představu, kým bych být chtěla.

Abych se tedy nějak představila. Mé zapeklité začátky v blogosféře se točí někde kolem roku 2008. Nedlouho poté si vybírám stálý pseudonym Bels s různými doprovodnými přízvisky, jež dnes už nejsou nijak podstatné.
Kouzlo blogování jsem pochopila v průběhu psaní svého předešlého blogu, jenž nyní odpočívá na virtuálním pohřebišti. Tehdy mi došlo, jak zbytečné je zakládat co dva měsíce nový blog a jak milé je občasné hrabání se v přibývajícím archivu, neustálé opravování a vylepšování aktuálního blogu a zapojování se do blogové komunity. Stejně jsem nakonec jednoho zimního dne došla k rozhodnutí, že bude lepší začít od začátku. Začátkem února 2011 tedy vznikl můj milovaný Clamor, Útočiště ztracené mysli, na němž se právě nacházíte.

Co se týče mojí osobnosti, nesympatizuji tak úplně se štítky, ale každý jich pár má -> Jsem blogerka, milovnice zvířat, kavárenský povaleč, ciderová princezna, sběratelka zážitků a sarkastická mrcha. Například.

Jsem příležitostný čtenář všeho od knih různého žánru, přes oblíbené blogy až po etikety na petláhvích. Mám velice kladý vztah k jídlu a taky ne tak úplně kladný, ale ani vyloženě záporný vztah ke sportu. Hrozně ráda spím. Občas vezmu do ruky tužku či štětec, mnohem častěji mi ale do rukou padne zrcadlovka.
Ráda výletuju, ať už je to prostá procházka do přírody či několikahodinový výšlap do lesů, nebo kulturní zážitek v podobě návštěvy měst, muzeí, hradů a zámků či jiných. Já prostě ráda zážitky a jejich dokumentaci.

Jsem romantička, ráda přemýšlím a unikám do cizích světů, ráda hledám radosti v drobnostech, i když ne vždy se mi to daří. Jsem uzavřená bytůstka, která si těžce hledá cestu k lidem, zato je věrná až za hrob a pro své blízké by skočila do ohně. Nenávidím lži a podvody, šikanu a násilí. Dávám přednost práci samostatně, než práci v kolektivu. Jsem introvert se sklony k misantropii.

Mám ráda rituály a nemám ráda nečekané změny. Mám ráda jistotu a příčí se mi nespolehlivost. Miluji podzim a nemám ráda zimu ani léto. Nevadí mi déšť ani slunce. Mám raději levnou drobnost či ruční práci, než drahý dárek. Raději si vezmu letní šaty než džíny, ale taky raději tenisky, než boty na podpatku. Lepší je ticho, než řev. A radši si dám víno, než pivo.

Ještě něco? Komentáře k dispozici. :)