Poslední dny roku 2013

4. ledna 2014 v 14:54 | Bels |  zápisník
Zdravíčko.

Je to vtipný. Jak si tak prolízám články, které na mě sype můj milovaný bloglovin, tu a tam si něco komentuju a v tu chvíli vždycky přesně vím, co bych chtěla do novoročního článku napsat. Dokonce přesně vím, co chci napsat do toho dalšího článku. A mám námět na ještě další článek! No ale pak se konečně dokopu otevřít administraci a všechno se mi vykouří z hlavy. Bels je samozřejmě nepoučitelná. Má tu sešit, kam si zapisuje, co dnes musí udělat, co musí udělat během letošního roku a co si musí bezpodmínečně letos pořídit. Ale to, co by mohla napsat sem si nezapíše. Lala. La.

Tak já shrnu poslední dny roku 2013. Vánoce. Štědrý den mám v jakési mlze. Stromeček byl nazdobený už několik dnů, salát v lednici, obalená ryba a řízek pro mě (rybišky ne-e) čekající na usmažení. Vánoční světýlka rozsvícená. Kradení vanilkových rohlíčků z krabice na botníku. Mňam.
Typická každoroční procházka na hřbitov. Zapálit svíčku. Netypické čekání na večeři, hladovění. Nenápadné ujídání bramborového salátu z mísy. Nepamatuju si, že bych tak nedočkavě čekala na štědrovečerní dlabanec. Pár let jsem si sedala k večeři s pocitem odsouzence čekajícího na smrt. A předtím jsem dychtila po těch tajemných balíčcích pod stromkem.
Letos jsem si dala záležet na tom, abych se pořádně nadlábla. :3 Dárky u nás byly posle plánu v dost mrňavém množství. Sama jsem dostala peníze a společným dárkem pro celou rodinu se stala osobní váha. :D O kterou jsem si řekla já. Na tu starou hnusnou zelenou, kterou rodiče vlastnili ještě dávno před mým narozením, jsem se nemohla koukat.

Jak jsem již psala, mé pravé Vánoce začaly 25. prosince, příjezdem k Andílkovi. Nejlepší, nejuvolněnější a nejzajímavější Vánoce, na které si vzpomínám. Samej relax, pohádky, spousta čaje, hraní Scrabble a vědomí, že lepší už by to být ani nemohlo. <3


Dostala jsem krásný dárky. Konvičku na čaj v setu s kvetoucím čajem. Druhý díl Přemyslovské epopeje, aneb s prvním dílem od narozenin a s dalšíma knížkama, co jsem si objednala z peněz od babičky, mám co číst po celý rok. Takovou zvláštní věc na zamotání do vlasů. Kakaový sprcháč, který mám chuť sníst. Modře zářící větráček pro můj věčně se přehřívající notebook. A tu nejlepší věc, kterou mi kdo dal - hvězdy. Nebo-li projektor noční oblohy, kterému skrz jeho tvar už asi napořád zůstane jméno Koulička. :3
Snad jsem na nic nezapomněla, ale každopádně to stejně ještě není všechno. Svátky se odehrávaly ve znamení bloumání po městě a jednoho nakupovacího vejletu do Brna. Takhle jsem dostala ještě spoustu ponožek, noční košilku a lak na nehty. No beztak jsem na něco zapomněla. Utrácela jsem i peníze od rodičů. Mám dvoje nové kalhoty, suprový punčošky, sukýnku, šedý svetr, nějaké to spodní prádlo a úžasnou černou čepici s nenápadnýma ouškama. Miluju ouška.

Silvestr se nakonec stal takovou spontánní akcí. Přes den jsme tvořili chlebíčky a jednohubky. Furt jsme nevěděli a nevěděli a nakonec přijali pozvání Andílkovy mámy a šli s ní do jedné místní hospůdky, kde se konala taková menší chlastačka. Dali jsme si pivo, cpali se jednohubkama se skvostnou česnekovou pomazánkou a snažili se vyhnout mučení v podobě tance. Párkrát se nezdařilo, bohužel. Ale to je část, na kterou vzpomínat raději moc nebudu. :D
Po novoročním přiťuknutí jsme se s Andělem odebrali na náměstí, kde o půl jedné začínal ohňostroj. Dvacetiminutová záležitost a pro mě takový zvláštní zážitek. Ohňostroje jsou pro mě vždycky strašně zvláštní. Vyvolávají ve mě silnou nostalgii a jakýsi smutek, i když jsem jinak šťastná. A nejen kvůli konci roku, i když i to na mě má kapku vliv. Vždycky se mě chytne nějaká ta myšlenka na to, jaký ten uplynulý rok byl a taky ten strach z neznáma a z toho, že ztratím to málo, co mám.

První den roku 2014 jsme byli zalezlí doma, koukali na stažené filmy a po vzoru jakési věštící tradice, o které jsem se víc jak před rokem na nějakém blogu dočetla, jsme "rozlouskli" každý své kindervajíčko. Andílek tam objevil jakousi blbinku, z níž vystřelovalo kolečko a brázdilo si to cestu po podlaze. Celkem trefné pro někoho, kdo právě dělá autoškolu. Můj vajíčkový objev se ale nejevil zrovna přívětivě. :D Viz fotka. Nebudu pověrčivá a nebudu si to brát osobně, dám tomu roku šanci. Číslo 2014 se mi líbí.

Druhýho ledna byl čas dobalit saky paky, narvat všechy dárky do cestovní tašky a vypořádat se s tím, že se musím vrátit domů. Ale ještě ne tak úplně. Andílkova rodinka naplánovala vejlet do Aqualandu Moravia, který se shodou okolností nachází blízko mého domova. Nejdřív nás vyděsila ta šílená fronta lidí před aquaparkem a totálně přecpané parkoviště. Ale nakonec jsme se nějak protlačili dovnitř, naházeli věci do skříněk a šli si zaplavčit. Zatímco se Andílkova máma s přítelem kamsi vytratila, já s Andělem jsme se sklouzli na tobogánu a pak zahájili průzkum Wellnessu.

Nejdřív nás vyděsilo zjištění, že si musíme sundat plavky a máme k dispozici jen jakési bílé prostěradlo, které ani údajně nemáme tahat všude. (Na což jsme se puritánsky vykašlali a odkládali ho pouze u bazénu, kde bylo dostatečné množství páry, která nás skryla.) Nejlepší byly ty pohledy ostatních lidí, když nám bylo řečeno, že se máme převlíct asi na tom nejfrekventovanějším plácku. Soukromí nula.
Nakonec jsme to nějak zvládli. Nebudu vyjmenovávat všechny ty sauny a lázně, které jsme navštívili. Každopádně když jsme odcházeli, připadala jsem si jako úplně novej člověk. Taková vyčištěná, odpočatá, najednou lehká a uvolněná. Takhle jsem se necítila, ani nepamatuju.
Vrátili jsme se zpět do hlavní bazénové haly, vyřádili se mezi všema těma vlnama, bublinkama a masážníma tryskama a zhltli jeden předražený, ale mňamózní borůvkový muffin. Nakonec byl po třech hodinách čas odejít. Maj u mě bod za ty fénovací přístroje na šatnách, neměla jsem na to fénování sice moc času, ale i ta chvilička výrazně pomohla a já tak mohla odejít s vlasy vlhkými a ne s vlasy, z nichž kape voda.

Pak už jsem se musela rozloučit a nechat se vyložit před domem. Ať už se mi to líbilo, ne, ať už se mi jinde líbí sebevíc, můj domov je zde. Letos bych tak trochu měla zapracovat na své spokojenosti se svým životem i s tím svým domovem. Přetvořit je ku obrazu svému, protože ani jedno tak úpně nevypadá tak, jak bych chtěla. Ale o tom zase jindy.

Zatím se mějte jak chcete. :)
 


Komentáře

1 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 16:57 | Reagovat

mě by zajímalo jak chutná kakaový sprcháč :D

2 Bels Bels | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 17:15 | Reagovat

[1]: Moc dobrej asi není, ale voní chutně :D

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 20:53 | Reagovat

Já mám domácí balzám na rty. čokoládovopomerančový. Byla jsem varována, abych ho nesnědla! :-D
Jsem ráda, že jsem se s tebou v roce 2013 mohla aspoň několikrát vidět, určitě i tento rok nezůstane bez našeho setkání :-)

4 m. m. | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 22:48 | Reagovat

Hele já mám kolikrát taky úplnej cockblock z otevření editoru. Navíc se mi otvírá děsně pomalu a vůbec celá administrace je děsně pomalá, což taky nepřidá. Co zkusit něco rychlejšího? Notepad nebo Zenpen.io? Něco, kam prostě klepneš a hned píšeš a nemusíš čekat na blbej editor.

To vypadá jako hodně příjemnej čajovej set. Herdek, taky bych si měla něco takovýho pořídit, fakt že jo. vždycky se tomu bránim, už kvůli těm cenám, ale nějaký skleněný konvičky by nemusely vyjít tak draho jako vyloženě profi keramický sety, co maj v čajovnách. A vypadá to pěkně a je vidět barva čaje. Hmm, nápad...

Ta myšlenka trávit Silvestra ve dvou mě začíná fakt bavit. Po letošním parto-silvestrování mám ještě větší pocit než když dřív, že už to prostě není pro mě. Chci něco intimnějšího. Slavit to s pár opravdovejma lidma v čajovně a o půlnoci vylézt ven a čumět na ulici na ten bugr. A pak se jet vyspat domu do vlastní postele, dokonale střízlivá. To zní jako plán, čoveče.

Ježiš, vybazénovat se a hlavně vysaunovat. To je přesně další věc, co bych potřebovala jako sůl. Jen to čtu a vzdychám.

Bublinky a borůvkovej muffin! Borůvkový jsou moje vůbec nejoblíbenější tady v Anglii :) Doma mám ráda vanilkovej z Panerie, v něm je takový šodó a fakt mi chutná. Ale je takovej moc suchej, ty zdejší jsou takový ty mazlavý, co mlaskaj v puse.

Čokoládovej sprcháč jsem dostala k loňskejm Vánocům a na ty letošní mi ho ještě trochu zbylo, tak jsem zavzpomínala a fakt je to herdek příjemný :) Musim se po něm poohlédnout i tady. Obecně čokoládová a pomerančová je výborná kombinace a fakt dobře se u toho relaxuje. Zbožňuju třeba čokoládový svíčky z Ikey.

Hergot, extrémně příjemnej a inspirativní článek :) Mám hlavu plnou áchání a pěknejch myšlenek. Z toho snad kouká dobrý spaní, konečně taky jednou. Dík :)

5 Eli Eli | Web | 5. ledna 2014 v 2:01 | Reagovat

Ten šmoula je náhodou super. Má ve tváři vepsáno: "Tak, všechny nešvary, teď vám nakopu zadek." ;)

Jinak wellness pobyt ti moc přeju, vím, jak super to je, takže sis to užila. :3

6 Alča Alča | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 10:14 | Reagovat

Zní to, žes měla pěkné Vánoce a celkově konec roku. :) To je fajn. :) Tak doufám, že ten rok 2014 bude stát za to a že se (nám) všem podaří to, co si přejeme. :)

7 Bels Bels | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 10:46 | Reagovat

[3]: Tak to by mě asi stálo dost úsilí něco takovýho nezpucovat :D

[4]: Též mám administraci nevýslovně pomalou. Ale píšu články v ní, protože je to pro mě už takové známé místo, na které jsem zvyklá a které mi +- stále po těch letech celkem vyhovuje. Myslím, že jsem zkoušela něco jako Zenpen a má to něco do sebe, ale přišlo mi to takové... já nevím, jako bych pak ten článek měla zveřejnit někde úplně jinde. :D

Já pořádně ani žádnou velkou kalbu na Silvestra nezažila, vždycky to bylo v nějakém menším okruhu lidí. A mě to tak popravdě vyhovuje. Necítím se dobře ve velké společnosti. Minulý rok jsme s Andílkem byli jen my dva u nás doma. A nějaký rok předtím jsem doma byla sama a chatovala na FB s Taychi a Danem z itthmi.blog.cz :D
Ale ta představa trávit Silvestra v čajovně v úzkém okruhu nejlepších přátel je opravdu skvělá :3

Čokoládovopomerančová! Už několikrát po sobě jsem si koupila takovej sprcháč od Dermacolu a snad nikdy mi nic tak úžasně nevonělo, jako tohle! :D

Tvý omentáře mě vždycky dokážou tak potěšit. Jsem hrozně ráda, že jsem potěšila i já tebe a snad jsi měla pěkné sny :)

[5]: A víš, že když jsem to kindervajíčko otevřela a viděla ten jeho výraz, tohle mě vůbec nenapadlo? :D Já v tom viděla jen nespokojenost :D
Mockrát děkuju, zase jednou jsem se podívala někam, kde jsem ještě nikdy nebyla :D

[6]: Letos se to opravdu povedlo, však taky bylo na čas :)
Taktéž doufám a samozřejmě přeju samé velké úspěchy. :))

8 Michaela Michaela | Web | 5. ledna 2014 v 21:09 | Reagovat

Taky mě vždycky napadne něco, o čem bych chtěla psát článek a když otevřu stránku s novým příspěvkem, tak se mi všechno vykouří z hlavy. Jenže já ani nemám žádný notes na zapisování :D
O Vánocích jsem ještě na hřbitově zapalovat svíčku nebyla, že bych to vyzkoušela? Tak může to mít své osobité koulo :)
A ten čajový set, co si dostala, je naprosto DOKONALÝ. Takový bych brala všemi deseti. Čajování, to je moje.
Já na Silvestra byla doma. Jo, zatímco ty ses bavila v hospůdce, já jsem se opíjela se svým přítelem a jeho bratrem a hrála chlastací hru, protože v okolí se žádná akce nekonala. Smutné, já vím :D
Ve Wellness jsem nikdy nebyla. A hrozně závidím, taky bych si chtěla někde odpočinou a pročistit se. Hlavně kvůli práci, která je poslední dobou docela náročná a v březnu mě čekají samé přesčasy, to zas bude hrůza :/

9 Ilma Ilma | Web | 8. března 2014 v 14:46 | Reagovat

Je dobře, že sis ten čas užila. Jednou za čas je to fajn se takhle zrekreovat a odpočnout. :)
Taková ta pisatelská krize se objeví asi u každého. Nápad, otevřeš stránku a nic. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama