V zajetí mého vlastního svědomí

18. srpna 2013 v 20:20 | Bels |  zápisník
Existujou stovky citátů o životě, lásce a důvěře, štěstí i neštěstí, odpuštění a ublížení, přátelství... Miluji citáty. Ráda je používám k fotkám, ráda si je čtu jen tak pro dobrý pocit. Ty nejkrásnější si zapisuji. Některými se řídím. A spousta z nich kolem mě jen proplouvá, některým nevěnuji moc pozornosti, nad některými se vůbec nezamýšlím a jinými se zase vůbec nezabývám, potože si myslím, že se mě netýkají. Nebo se aspoň mám pod kontrolou natolik, aby se mě nemusely týkat.

,,Teprve když něco ztratíme si můžeme plně uvědomit, jakou jsme tomu přikládali plnou hodnotu."

Například. Říkala jsem si, že mě se to netýká, že si snad správně uvědomuju, jak moc mi na čem záleží, kdo je pro mě jak důležitý a co pro mě v životě znamená. Myslela jsem si to. Ale pravdou je, že tento týden jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to asi je přijít o někoho, na kom mi záleží ze všech nejvíc. A jen těch pár dní pro mě bylo horších, než jsem si kdy dokázala představit.

Byly to dny plné prázdnoty, smutku a nenávisti sebe samé. Protože to já mohla za to, co se stalo. To já říkala špatné věci. Mou vinou vše dopadlo tak jak dopadlo. A na chvíli mi nezbylo skoro nic, jen špatné svědomí. A naděje. Díky bohu. Protože nemít naději, asi by úplně vše přestalo mít smysl a všechno by bylo ještě horší.

Takhle se dny vlekly a já se za každých okolností snažila vůbec nemyslet. Nebo myslet na to, co mi tenhle stav přináší. Co si z něj odnesu, až bude všechno v pořádku. Myslela jsem na to, co mi naposled bylo řečeno.
Ne na ten bolestivý zásah, jako bleskem, když jsem si uvědomila, jak moc jsem ublížila. Kolikrát jsem způsobila čerstvou ránu do srdce, které se přitom snažím za každou cenu chránit před další bolestí. Je neuvěřitelné, jak všechno může mnohdy neúmyslně vyznít, úplně jinak, než jste chtěli. Co může druhého tolik zasáhnout, aniž by jsme si to uvědomovali. Že naše vlastní bolest může ubližovat i někomu dalšímu.
Ale na všechna ta poučení, která v těch slovech byla. A na všechny ty věci, které nebyly správné a které bych měla změnit. Svůj přístup k věcem kolem sebe. A nezapomínat, že některé věci můžou být úplně jinak, než se zdají. A nebýt sobec. Protože já se zachovala sobecky. Došlo mi to pozdě a děsně mě to mrzelo.

Snažila jsem se nemyslet černě, ale dělalo mi to hrozný problém. Po tolika dokonalých dnech a nocích s ním šlo těžko vymazat vzpomínky na nádherné zážitky, které se ale v téhle době temna hned proměnily v bolestné a vyvolávající pláč. Ten mě provázel často, protože tolik věcí mi ho připomínalo. Ty, které mám od něj i jakékoliv jiné. Skoro každá věc v mém pokoji i po různu v jiných místnostech tvoří nějaký příběh spřízněný s ním. Ať mi pohled padl kamkoliv, vždy se něco objevilo. A objevovat se ani nemuselo. Vzpomínky dělají své. A vzpomínka na jeho šťastnej výraz ve tváři, když se mi divá do očí - ta mě provázela po celou dobu a byla ze všech nejhorší, protože ten pohled nejvíc miluji.

Ale tak jako tak se ukázalo, že je to po všech směrech nádherná bytost. Můj Andílek. Nevěděla jsem, kdy se k sobě vrátíme. Po pravdě jsem čekala, že to bude trvat mnohem déle. Ale ani jeden z nás to bez toho druhého nemohl déle vydržet. A to, že je zase všechno jak má být pro mě byla ta největší úleva.

A prostě se nakonec musím zmínit o nádherný společný sobotě. Den, kdy bylo všechno krásnější, než kdy jindy. Kdy jsem si uvědomovala, co všechno mám a co jsem neztratila. Ano, věděla jsem to i předtím. Ale jako by vše bylo schované za jakousi podivnou mlhou negativních elementů. Ta se ale kvůli tomu, co se teď všechno seběhlo, rozptýlila. A vše jako by se najednou lesklo a třpytilo, zářilo a hýřilo barvami.

Vím, co mám. Vím, jak se věci mají. Vím, co bych mohla ztratit. A vím, jak moc by to bolelo a co všechno by to pro mě znamenalo. A budu se snažit, aby se nic nezměnilo k horšímu a áš vztah byl stále jen nádherný. A vím, že on taky.

P.S. Tohle je jedna moje velká radost, takže články s nemalými radostmi na chvíli přeruším. Mám v plánu totiž v následující době vydat článek o tom pěkném, co se událo ve dnech minulých. pak na (ne)malé radosti opět navážu. :)
 


Komentáře

1 Ave Ave | Web | 18. srpna 2013 v 21:56 | Reagovat

Chtěla by ses stál členem vlčí smečky? Můžeš. V naší RPG http://wolf-war-rpg.blog.cz/
(Moc se omlouvám za reklamu, ale jinak to nejde.)

2 Houp Houp | Web | 18. srpna 2013 v 22:32 | Reagovat

Musím říct, že se mi článek krásně četl, protože jsem v tom viděla něco krásného - ač to samotné co se ti přihodilo moc krásné není, ale co se stalo se stalo. Nejdřív mě zaujal tvůj postoj k citátům, mám to podobně. Líbilo se mi to, že si měla naději. To, že to nakonec dobře dopadlo a že to špatné bylo pro něco špatné. Tohle se snažím si neustále uvědomovat. :)
Držím palce a děkuji za příjemný článek ještě než půjdu spát.

3 Mary G Mary G | 18. srpna 2013 v 22:41 | Reagovat

Jsem nová na youtube scéně a začínám(nebo spíš pokouším) točit vlogy, tak jestli by jsi prosím obětovala pár minut, podívala se na moje video a okomentovala, byla bych vážně ráda. Potřebuji něčí názor abych se mohla zlepšovat :) Díky a promiň za reklamu odkaz-> http://www.youtube.com/watch?v=BugTZ_2Pu0Q
PS: Promiň za reklamu

4 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 18. srpna 2013 v 23:46 | Reagovat

v hledani je krasa, ktera zabiji citaty :-)

5 Bels Bels | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 4:31 | Reagovat

[2]: Děkuji moc :) Tahle situace mi mnohé přinesla, budu jen ráda, když si z článku třeba něco odnese někdo jiný, i když jsem si původně říkala, že to bude jen článek plný rozměklých žvástů :))

[4]: Nevím, kde co vidíš o hledání, ale jak myslíš...

6 Arvari Arvari | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 19:38 | Reagovat

Hlavní je, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. A že sis z toho vzala patřičný ponaučení, jestli to tak můžu říct. Přeju, aby to všechno bylo už jen dobrý. =)

7 EI EI | Web | 19. srpna 2013 v 20:12 | Reagovat

K tématu ŽIVOT jsem přidal přednášku Garyho Yourofsky. Rád bych vás pozval k jejímu shlédnutí na můj blog.

8 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:45 | Reagovat

Ten citát na začátku článku jsem pocítil na vlastní kůži tolikrát, že to asi ani není zdrávo.

Proto mám za tebe radost, že tobě se to podařilo udržet a neztratila si to. Vážně, tenhle tvůj článek mi nějak zvednul náladu :) Díky ;)

9 Eli Eli | Web | 20. srpna 2013 v 22:33 | Reagovat

Tento citát a i článek jsou silné věci. Jsem ráda, že se všechno urovnalo, a že vás to snad i posílilo a ještě víc přiblížilo. I když tuším, jak zle ti muselo být v těch dnech nejistoty... Už vše jen dobré, pracujte na tom, ňuňátka. :]

10 es ef es ef | Web | 22. srpna 2013 v 14:27 | Reagovat

Moc ti to přeju. Krásný článek.

11 -M -M | Web | 23. srpna 2013 v 8:50 | Reagovat

Citát, který jsi do článku napsala snad pocítil každý.. Já už mnohokrát. Uvědomuju si, co všechno mám, ale někdy je  těžké neztratit to. Už i vlivem dalších osob.

12 Luné Luné | Web | 23. srpna 2013 v 17:41 | Reagovat

Jako z pohádky.. Tvůj článek má krásný konec a hořkosladký začátek :)

13 Taychi Taychi | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 22:35 | Reagovat

Myslela jsem na tebe a 'modlila se', aby se to spravilo, protože jen velmi nerada vidím, vnímám, pomýšlím na to, jak se někdo mě blízký trápí. Nakonec možná to bylo potřeba, aby došlo k uvědomění, aby na pomyslném provaze vztahu musel být udělán uzel, protože se na chvíli provaz přetrhl. Ale je možné, že čím více uzlů se udělám, tím více vztah bude pevný. Ach bože, to už plácám.... Prostě a jednoduše: Fandím vám a ty to víš! :-)

14 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 2. září 2013 v 22:50 | Reagovat

[1]: A víš, že jde?

Citátům jsem nikdy neholdovala, snad proto, že ne všem rozumím a hledat skryté smysly (zatím) neumím. Ale některé jsou naprosto výstižné, trefné a jasně napsané, že je ihned pochopí i lidé s IQ Forresta Gumpa. Tenhle je přesně jeden z nich. Přitom člověk ho zná, snad si i podvědomě říká, že je třeba si naň dávat bacha. I přesto zakopne a doplatí naň...
Z tvého článku je cítit spousta přemýšlení nad tebou samotnou a to je jen dobře, v takových situacích si člověk uvědomí spoustu věcí a vnitřně se posune dál.
Jsem ráda, že to dobře skončilo. :-) A třeba přesně jak psala Taychi, teď je tam uzel, který nejen zcelil provaz, co se přetrhl, ale navíc jej ještě zpevnil.
Držím palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama