Prosinec 2012

Ta zimní nicota ~ Poslední článek v tomto roce

31. prosince 2012 v 14:28 | Bels |  fotografie
Zdravím vás všechny,
už je to tak, za pár hodin se rok 2012 překlene na rok 2013 a opět budeme na začátku. Moc doufám, že ten další rok bude něčím lepší, než tento. Ale jaký si to uděláš, takový to máš, a tak musíme hlavně začít sami u sebe. Sami ze sebe neustále tvořit toho lepšího člověka, sami za sebe nejen přijímat, ale i rozdávat radost a lásku. Jít si za svým snem, nevzdávat to, ale pracovat na sobě. Odstranit ze života negace, zbavit se lidí, kteří nás tíží, kteří nám nic nedávají a naopak přijmout do svého života někoho, kdo nás bude naplňovat. Dělat, co nás baví, poznávat nové věci. Mít rádi sami sebe, to je úplný základ.
Sami na chvíli zavřete oči a zamyslete se nad svým životem, nad tím, jaký je, v čem je krásný a v čem by naopak mohl být lepší. Stanovte si své vlastní záchytné body v příštím roce a jděte si za vlastním štěstím. Držím palce a nashledanou příště! :)

A na závěr několik fotek, které jsem fotila před několika dny. Nezaujmou, nevyčnívají z těch ostatních, ale snad v nich něco málo je.






Houpy houp, houpy houp

27. prosince 2012 v 17:36 | Bels |  fotografie
Taky si docela připadám, jako na houpačce. Nahoře, dole, pak zase chviličku nahoře a pak zase šup dolů. Když jste nahoře, všechno je tak krásné, vidíte svět z výšky, krásně široko kolem sebe a vše vypadá trošku jinak. A hlavně ta volnost, jak chvilku letíte a vítr vám cuchá vlasy...

no nic, fotky jsou dvě, protože přestože většina lidí hlasovala pro barevnou verzi, tak černobílá mi připadala taky něčím zajímavá. Ještě o něco temnější. jinak se omlouvám za jistou depresi, ale tento druh fotek mě momentálně naplňuje.


Veselé Vánoce přeje Bels

24. prosince 2012 v 12:01 | Bels |  zápisník
Drazí návštěvníci tohoto blogu, stálí i náhodní, kamarádi, přátelé, známí i neznámí, chtěla bych vám všem popřát Veselé Vánoce a hodně štěstí v Novém roce! (Teď by se mi hodila Arvari a její gramatické okénko :))
Přeji vám, aby Vánoce proběhly v klidu, v příjemné atmosféře, bez stresu a bez hádek, hlavně podle vašich představ. Stejně tak Silvestr a začátek nového roku.



Bloglovin.com aneb vyzrála jsem na chybějící oblíbené blogy

23. prosince 2012 v 14:32 | Bels |  zápisník
Pokud vám nadpis přijde divnej, tak... mě taky. Někde nastala chyba a já nejsem dostatečně soustředěná na to, abych určila kde.

Když jsem v předešlém článku psala, že hledám jinou alternativu z úvodní strany odstraněných oblíbených blogů, napsala jsem, že ji zatím nenacházím, ale nebyla to tak úplně pravda. Už tak půl roku zpět jsem se zaregistrovala na stránce bloglovin.com, ale vzápětí jsem na ni tak nějak zapoměla a ani ji nevyzkoušela. A když jsem psala onen článek, teprve jsem si pohrávala s myšlenkou, že jak ho zveřejním, přihlásím se na bloglovin a přijdu mu na kloub.

No a nakonec Arvari napsala ten žůžovní článek, kde na bloglovin.com upozornila a vychválila ho do nebes a já měla jasno. Takže už včera jsem si tam odklikala follow na všechny své oblíbené blogy a stránky a sledovala, co se bude dít.

• Je pravda, že to trochu trvá
• Ale na druhou stranu to nebere jen nové články z blog.cz, ale snad odkudkoliv, což je neuvěřitelná výhoda.
• No a ještě jedna takový bonus, že mě každé ráno chodí na mail výpis a ani na té stránce nepřečtené články nikam nemizí, takže pokud nějakou dobu nejste na internetu, nemusíte se bát, že se někde nějaký článek zapomene - což se na blog.cz mohlo stát poměrně snadno.
• Ve výpisu je také náhled článku a taky fotka, není to jen obyčejný seznam nadpisů, jako to bylo tady.
• A nakonec perfektní věc pro ty, kterým na úvodní stránce chybí komentáře - na bloglovinu je lze sledovat taky a to jak u svého blogu, tak i u jiných blogerů.

Takže pokud i vás tak moc trápí změny na úvodní stránce a chybějící nové články oblíbených blogů, neplakejte a zaregistrujte se na bloglovinovi. A nebo čekejte, jestli se administrátoři neumoudří, ale to mě se tedy nechtělo.

Celé to zní jako velká ohromně trapná reklama, že? :D

Konec světa aneb nová titulní strana blog.cz

21. prosince 2012 v 23:24 | Bels |  zápisník
Takže konec světa jsme všichni přežili a na titulní straně blog.cz se objevily ony (s radostí, či odporem) očekávané změny. Já sama patřím do té skupiny blogerů, která novoty předem neodsuzovala a byla zvědavá, jak celek bude vypadat. Takže, jsem zklamaná, nebo ne?

Unavené slunce v ledové bělosti

16. prosince 2012 v 19:15 | Bels |  fotografie
Hollywood Undead - We Are

Ještě pár fotek čtvercového formátu. O bělosti na těchto fotkách se moc mluvit nedá, vzhledem k tomu, jak si teď hraju s barvičkami, ale snad to ničemu nevadí. Vy víte, jak to myslím. :) Z toho sněhu nám toho taky moc nezbylo, to zase to deštivé počasí, ale snad budou zase jiné nápady :)


Větvičky 1:1 aneb zima je tu

13. prosince 2012 v 17:14 | Bels |  fotografie
Konečně se mi vrátil domů můj milovaný Nikon, takže jsem si počkala, až nasněží, a vyšla si na (bohužel kvůli brzkému stmívání) krátkou procházku do přírody. K formátu fotek - u mě je docela netypický, nějak mu přicházím na chuť. Ale nebojte, nadále budu vkládat i fotky s normálním formátem jako doposud. ;)

Mimochodem, co Vánoce?
Těšíte se? Jak u vás probíhaji?
Co si myslíte, že asi dostanete pod stromeček?
A čím naopak obdarujete své milované?



Navštěvování jiných blogů aneb reakce na komentáře

11. prosince 2012 v 17:31 | Bels |  zápisník
Nedávno jsem se rozhodla, že na svém blogu budu kromě fotek a všeho, co tu bylo doposud, zveřejňovat i články z oblasti blogování. Původně jsem chtěla psát hlavně o důležitosti designu a vzhledu článků atd., ale včera mi utkvělo v hlavě něco zcela jiného. Náhodně jsem na čímsi blogu klikla na odkaz blogu Adelaine a... nebudu popisovat zdlouhavý postup klikání, zkrátka jsem se nakonec dostala na blog Infinity, konkrétně na článek To, co si přeju, který mě tak trochu zarazil a já se po mírném rozdýchání rozhodla na něj reagovat.

Když to zkrátím, Infinity si stěžovala, že ať se může sebevíc snažit a psát komentáře, její oblíbení blogeři se na její blog ani nepodívají, natož, aby snad zanechali nějaký komentář. No jistě, koho to občas nezamrzí, když vás nějaký blog dokonale nadchne a tak na něj začnete chodit pravidelně, snažíte se psát smysluplné komentáře pod články a potají doufáte, že jednoho dne se onen bloger či blogerka oběví i u vás a zanechá nějakou tu stopu - jenže ono ejhle, utíkají týdny a měsíce, reakce žádná a vy přemýšlíte proč?

To, že po vašem komentáři neběží hned k vám a nechválí vás a váš blog, jak je všechno úžasné, nemusí hned znamenat, že ten člověk je hned namyšlený ignorant, který na vás kouká zvrchu. Stejně tak to platí pro členy AK, takzvanou "elitu". Infinity jmenovala některé konkrétní blogery a mezi nimi se kupodivu nacházelo i mé jméno. Na jednu stranu mě přirozeně potěšilo, že ji inspiruju a bere si ze mě příklad, na druhou se mě ale docela dotklo, že když jsem byla přijata do AK a po jejím komentáři (musim poukázat, že dle vyhledávání na blogu mi napsala pouze jeden a to zde.) se neozvala na jejím blogu, okamžitě spadám do kolonky "namyšlená členka AK, co jí ostatní nečleni AK nesahaj po paty".

Když to celé převedu na sebe, přecejen blogování není úplně na prvním místě, co se mého života týče. I když se na blog.cz nacházím poměrně často a když nepíšu zrovna článek, či blog nějak neupravuji a nezepšuji, čtu si články jiných blogerů, nemusí to hned znamenat, že čtu a komentuju všechno. Prostě si vybírám, co mě zaujme a když už se mi něčí článek líbí, komentuju jen pokud doopravdy mám co říct, nebo skutečně musím něčí výtvor pochválit. Můj vlastní seznam oblíbených blogů je dlouhej, mnohem delší, než ten minivýběr, co vidíte v menu, takže když se třeba po celém dni dostanu na internet, někdy docela trvá, než si všechny nové články projdu. A ani člověk, na kterého mám někde odkaz, nemá zaručeno, že co nový článek, to komentář ode mě. A to ani nemluvím o tom, že mnohdy prostě ten čas není a nálada už vůbec ne.

A taky když situaci otočím a dívám se na ni svým pohledem, snad většina mých oblíbených blogerů mi tu svůj komentář ještě nenechala. A mám z toho padnout na zadek? Každý má jiný vkus a každého zaujme něco jiného, takže se jim přece nebudu vnucovat a o komentář žadonit. A takhle se třeba dřív nebo později zase na mém blogu jednou objeví komentář od Lúmenn, nebo se ozve noirre, jehož fotky totálně žeru. A nebo taky ne, vždyť je to fuk, protože já jim nepíšu komentáře proto, aby oni psali komentáře mě. A nemiluju jejich blog, aby oni milovali můj.

Takže rada na závěr: Nesmutněte, že ti, co vás tak inspirují, se nenechají inspirovat vámi. Neodsuzujte své oblíbence, že mají nos nahoru, když vám komentáře neoplácejí. A už vůbec si o členech AK nemyslete, že je to nějaká "elita", co komentuje články jen sobě navzájem, protože spousta mých oblíbenců v AK vůbec není a věřím, že jiní členi to mají stejně.
Mějte radost, když si přečtete dobrej článek, inspirujte se, potěšte oko pěknou fotkou, či originální kresbou, zlepšete si náladu hezkou básní či povídkou atd. a komentujte, pokud máte co říct. A jednoho dne se třeba splní váš sen. :)

První sněhové vločky

9. prosince 2012 v 15:31 | Bels |  fotografie
The Perishers - I hope you'll be missing me

Dvě obyčejné fotky ze středy, zachycující momentální situaci za mým oknem. Nemám ráda sníh, alle zdá se mi fotogenický. Vždycky jsem ho chtěla zachytit, jak padá z nebe a kompaktem se mi to nikdy nepodařilo. :)
Foceno půjčeným Olympusem E-510.

Mimochodem můj Nikon je konečně zpět, takže snad budou přibívat aktuální fotky. :)




Tak neskutečný, až nesmyslný

4. prosince 2012 v 2:55 | Bels |  tvoření
Kdybych se nepodívala zrovna na tuhle fotografii, nejspíš by mi to už nikdy nepřišlo na mysl. Ta vzpomínka. Na nás dva. Jak nám štěstím září oči a rty jsou rozevřené spontánním smíchem. Mrzne. Sněží. Jsou Vánoce. Je tma a město je rozzářené milionem světýlek, třpytících se ve výlohách obchodních domů, omotaná kolem kmenu a holých větví stromů, lemujících ulici, dokonce i veřejná osvětlení mají svou výzdobu. Je noc. Procházíme vylidněnou ulicí, brouzdáme se čerstvě napadaným sněhem a nakukujeme do výloh. Není v nich nic, co bysme si mohli dovolit, ale to nevadí. Protože my máme sami sebe a to je lepší, než všechno na světě.