Zavalena nádobím

11. srpna 2011 v 16:17 | Bels |  zápisník
Tak mám za sebou druhý den brigády. Nebyla to taková katastrofa, jak jsem se původně děsila. Vlastně vše probíhalo relativně hladce, na to, že jsem tam byla sama a to dá se říct první den. Jestli to tak bude pokračovat dál a v pondělí ke mě přibude ten brigádník, nemuselo by to být tak hrozné.

Včera jsem šla spát už kolem jedenácté, abych se vyspala. Marná snaha, stejně jsem usnula zase až tak o půl jedné. Ale díky včerejšímu odpolednímu spánku jsem nebyla dnes moc unavená, takže bylo vše ok.

Do práce jsem se dostavila už kolem třičtvrtě na sedm, něco před sedmou jsem začala. Konečně jsem dělala jen a pouze svoji práci a to je umývání nádobí, případně kotlů. Šlo to docela klidně. Někdy se mi toho nádobí nahromadilo víc, jindy jsem zase pár minut neměla co dělat. Dnes jsem vyčistila i dva kotle. Princip byl úplně stejnej jak u "pánví", prostě se napustil vodou, špína se odstranila a vše se vylilo na podlahu.

Vytáčeli mě někteří zaměstnanci, kteří, když o mě s někým mluvili, tak mi říkali "ona". Třeba hned po příchodu na místo. Kdosi stál u dřezu a oplachoval špinavé nádobí, vzala jsem si teda hadr a začala to čisté utírat a uklízet. Uběhlo pár minut a přišla pro tu osobu jiná ženská a prohlásila "Tak se na to vybodni a poď za nama, když ona už přišla!" Nasrat. Ona sem, ona tam, bla bla bla. Jsem vděčná těm inteligentním lidem, kteří si byli schopní zapamatovat, že se jmenuju Šárka, a podle toho mě taky oslovovali.

V jedenáct hodin opět přestávka. Už kolem desáté mě chytal hlad (asi bych měla snídat) a tak jsem se celkem zodpovědně porvala s obědem. Následoval hrníček kávy, kterou jsem si přitáhla z domu. Geniální nápad. Kafe opravdu přišlo k chuti. Závislák Bels.

Poslední dvě hodiny utekly docela rychle, i když se to zdálo nekonečné. Jídlo bylo vydané a tak byla Bels zavalená snad tunou nerezu od všelijakejch zaschlejch omáček atd. Hnus blé. Bylo to nechutné a strašně zdlouhavé a Bels se táhla se strašně těžkými hrnci, které byly pomalu větší než ona. Když byl čas úklidu, šla mi s tím pomoct máma. Bylo to hotové raz dva. Pak se vytřela podlaha, já ještě šla na chvíli pomoct s uzeným a pak už byly dvě a tak jsem šla domů.

Bylo to lepší než včera, sice asi budu mít zítra namožený svaly, ale alespoň mě tolik nebolí ruce jak včera z těch okurků. A taky mám úplně zničený a vysušený ruce, jak jsem se celej den ráchala ve vodě a jaru.

Asi se půjdu natáhnout...
 


Komentáře

1 Dancek Dancek | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 18:45 | Reagovat

Šárka těžce pracující :-D Takové lidi nemám rád, co si nedokážou zapamatovat jméno a celkem zřetelně to zvýrazňují.

2 Monča Monča | Web | 11. srpna 2011 v 20:47 | Reagovat

Fuj, ty hrnce od omáčky si dokážu představit.
Nesnáším když některé lidé říkají "on, ona, oni, tamta"..

3 Larone Larone | Web | 13. srpna 2011 v 23:35 | Reagovat

Hrnce od omáčky zní odpudivě, nicméně nemám žádnou brigádu, tak bych je brala všemi deseti :D

4 Passion Passion | Web | 14. srpna 2011 v 13:36 | Reagovat

Brigáda je zložitá vec. Má nás vraj pripraviť na prácu. A tým viac sa mi začína páčiť v škole :))

5 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 10:32 | Reagovat

Lidé, kteří se ani neobtěžují si zapamatovat tvé jméno a přitom by to bylo i potřeba...to je sorta lidí, která mi vždy dokáže hnut žlučí.

6 Marguerite Marguerite | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 23:19 | Reagovat

Jé brigáda v kuchyni, to si pamatuju. Hrůza. Nejhorší je, když jsi na táboře pro 600 lidí, v kuchyni vás má bejt devět a jste tam tři (s kuchařkou) ti nejede myčka, neteče voda, hromadí se špinavý nádobí a je nedostatek talířů. To už sem pak hrábla do toho hnusu, kde bylo asi deset procent vody a zbytek byla červená mastná omáčka a sem tam plaval knedlík. Fakt ňamka. :oDDD Už bych tam nikdy nešla.
Jinak sem zjistila, že pracovat na takových místech, jako je kuchyně, nebo prádelna a podobně, je dost nebezpečný. Alespoň já se tam vždycky setkala s lidma, kteří byli neskutečně blbý a mysleli si, bůhví, co nejsou za honoraci. Viz třeba to s tím, jak ti říkají "ona". Fakt jsem si při takovýhle práci začala vážit školy a nadávala sem sama sobě, že jsem se neučila víc a slibovala si, že se zkrátka musím dostat znovu na vejšku a začít si toho vážit.
Tak přeju hodně štěstí a pevný nervy!!! :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama