Červenec 2011

Jak mi bylo na zvracení

22. července 2011 v 1:29 | Bels |  zápisník
Původně jsem chtěla psát o tom, jak mám konečně brigádu. Sběr meruněk, ale neberte to za ty prachy, obzvlášť když vám to nikdo nesebere, protože vás platí otec. :D Taky jsem chtěla psát o tom, jak prázdniny rychle ubýhají, já nestíhám a vůbec jsem zatím neudělala, co jsem chtěla. A taky o tom, jak ztrácím milovaný lidi kvůli zasranýmu chlastu. A taky o tom, jak se pořád dokopávám učit se angličtinu, kterou jako předmět nenávidím, jenže chci odmaturovat. Což je další "roztomilá" věc, co mám na srdci. Aneb budeme debatovat o tom, jak neodmaturuju a jak nenávidím ty zajebance z ministerstva školství. Ale proč jen ty? Rovnou i ty ostatní, oni nejsou o moc lepší.

Ztracená ve vlastním světě

6. července 2011 v 15:16 | Bels |  zápisník
pouta (c) clamor.blog.cz / Bels


Nikdy jsem si to nějak nebrala, ale je vážně divný, být v tomhle velkým baráku sama a starat se ještě o jednu malou bytost. ZaplaťValo, že jsme si pořídili kočku a ne psa, pořád to ještě není taková zodpovědnost.
Drazí rodičové v úterý ráno zvedli na několik dnů kotvy a naše stavení mi nechali na starost. Nic divného, kdybych nebyla typ člověka, co se v noci vylízt z pokoje, když je barák plnej lidí, natož když je doma sám. Ale přesto to asi zvládnu.
Včera u mě byla Lili. Okupovaly jsme můj dokonalej balkón, přežraly se jak hovada a něco po jedenácté se vydaly na hřbitov na kopci za vedlejší dědinou. Snad ani nemusím říkat, že jsme tam nedošly. Byl to ale po delší době moc fajn večer s člověkem, co je vedle mě, ne na netu, a má mě rád, což je uklidňující.

Poslední dobou si připadám tak nějak mimo svět. Něco na hranici totální skleslosti a zamýšlení nad sebemenší pitomostí. Nevěřím. Ani sobě, ani nikomu jinýmu. Chci, ale v poslední době mě vytáčí, jak mi každej lže, jak si každej vymýšlí. Nevím, co z toho ty lidi maj, že ze sebe dělaj něco, co nejsou, ale obvykle mě začnou dost brzo nudit. Ale tohle není všechno. O pár lidech totálně nevím, co si myslet, jestli je mít ráda nebo ne. A jinejm už se musím jen smát, protože nepobírám, kde se v nich bere ta drzost vedrat se člověku do života, hrát si na kamaráda a pak se na něj vytasit s nějakou odporností. Takový lidi u mě končej, i když jim to možná ani nedojde. A dost blbě se to pak napravuje.
Nechci říct, že jsem nějak dokonalá. Mám chyby a mám kurva velký chyby, jenže já se je snažím napravit nebo s nima aspoň žít tak, abych neškodila lidem ve svým okolí, i když se to někdy dělá blbě. A proto je mi někdy blbě jak z lidí kolem sebe, tak i sama ze sebe. To není dobrý, protože 100% může člověk věřit jen sám sobě (i když já už ani sama sobě nevěřim někdy) a tak by se měl mít aspoň trochu rád, protože se sebou stráví celej život.

To je jen takový výpis mých myšlenek. Ještě - téma týdne je Druhá tvář. To je vážně dobrý téma. V pondělí v noci, když mi zrovna bylo blivo ze sebe a některých lidí, mě napad dokonalej námět na povídku. Obávám se, že spisovatel jsem děsnej, takže včera jsem o tom povykládala Lili a ta se pro ten děj nadchla a tak jsme se dohodly, že to co nejdřív napíšem společně. Vážně doufám, že to stihnem do konce týdne dokončit.

PS. Tu fotku jsem vyfotila v pondělí a vážně ji miluju. jako by zobrazovala celej můj momentální stav.
PS.2 Je to tady, myslím, že naše boje jsou u konce, dřív nebo později půjdeme do Letovic a já s dovolením skáču z mostu. Už se zmůžu jen na to "KURVA!"